Finale Ligure

(následující text je v původním znění z r. 2009)

Na mtb mapě světa celkem jako profláklý místo a je (nebo v roce 2009 bylo) až s podivem, že v Česku se o týhle destinaci v souvislosti s bikingem moc neví a nemluví, což nám ovšem nezábránilo, abysme to tam poslední červnovej tejden nezajeli vomrknout. Jak se po 6 dnech strávených v místních kopcích ukázalo, chybu jsme rozhodně neudělali. Samotný Finale je typický, už krapet vomšelý letovisko na riviéře s nechutnym množstvim ubytovacích kapacit všech kategorií a to samý se dá říct o ristorantech, pizzeriích, birreriích a spol. Každý si okamžitě najde to svoje, runda na účet podniku za vzornou konzumaci je běžně zvykem, nešvarem naopak bývá menší nápojové sklo. Najtlajf jsme pojali veskrze klasicky, návrat do appartamenti ten samej večer nám opět činil nemalý problémy, v tomhle směru jsme tam vostudu určitě neudělali.

 

Pobřeží je hodně členitý a hory se zvedaj rovnou od moře do výšek hodně vysoko přes 1000 m. Směrem nahoru se dá jet jak asfalt, tak šotr nebo kombinace, dá se to srovnat třeba s Gardou a naše typická denní dávka odpovídala zhruba stoupání z Ledra na Tremalzo. My jsme se tam, jak už máme v povaze, drápali po svejch, ale pomocí shuttlu se lze taky za příslušný euro na vrchol nechat vykydnout, v ceně je navíc Guido v integrálce, většinou s něčim, co má vzadu víc jak 200mm.. Právě z kopce se tahle oblast odlišuje od Gardy, páč tam je výstavba a hlavně údržba trailů neznámym pojmem, naopak ve Finale se tim zabývá hned několik partiček. Do Finale se jezdí zejména kvůli singlům v oblasti Le Manie a pak k trailům vybudovaným od bývalé základny NATO na Pian dei Corsi. Vocaď dolu je to fakt echt motokros. Klopenice, vracečky, rychlejší rovný nebo naopak technický úseky jsou na sobě nahuštěný a nakombinovaný v tak macatym sledu, že jsme si připadali spíš jako v ňáký gamesce a to ještě v některym z posledních levelů. Do toho samo šutry, kořeny, všechno v lese, traily nám nedávájí šanci vydechnout, rozdvojujou, slučujou se, spičkově využívaj terenní možnosti a sklon, takže místa, kde nás to vyplivlo na asfalt, kolikrát znamenaly i vítanou možnost odpočinku.

Basic info:
Hory nad Finale jsou částí pásma Alpi Liguri s nejvyšší horou Monte Armetta (1739 m). Mt.Carmo, k níž se dá taky na biku vyškrábat je 1389 nad mořem. Shuttly jezděj k trailům zbudovaných z vrcholu Mt. Settepani (1386 m), k bývalé základně NATO na Pian dei Corsi a do průsmyku Melogno. V oblasti planiny Le Manie, která zvedá u moře do necelých 400, je nepřeberně singlů, který mj. vedou mezi skalními útvary tolik populární u lezců, jezdí se tu štyryadváca 24h Finale (trať je celoročně značena) a dá se tu mj. najít několik přemostění z románských dob.

 

Cesta, nocleh
V době navigací asi zbytečný rady, ale nekratší cesta z Prahy je nejspíš přes Švýcarsko a Milán, my jsme do Finale jeli přes Brenner, po dálnicích okolo Gardy do Brescie, Piacenzu, po A26 dolu k moři a podél pobřeží do Finale. Mj. celkem drsných 30 EUR na poplatcích jen za dálnice v jednom směru. Dá se to zvládnout v klidu za 12 hodin.

Od dálnice A10 3km vzdálené Finale Ligure je trojměstí skládájící se z částí Finalborgo, Finale Marina a FinalPia, a je na něm vidět, že už zažilo i lepší časy. Standard je ale i přes jistou opotřebovanost pořád vysoko a ubytování odpovídá vynaloženým prostředkům. Mají tu vše od kempů po 5hvězdičkový hotely. I restauračních kapacit je tady nezpočet, to vše je násobeno faktem, že bikovat se jezdí v květnu a pak až v září/říjnu, neboli v total off season, horké letní měsíce se nedoporučují a např. na konci června byl bikepark ve Finalborgu už mimo provoz. Naopak moře je touhle dobou už nachystaný na rozhrnovačku.

 

Shuttle přepravky, půjčovny a bikeshopy:
http://www.fi­nalefreeride.com/
http://www.ri­vieraoutdoor.com/
http://www.go­odbikecicli.it/

 

Námi absolvované trasy v letech 09-10:
Le Manie & Varigotti DH (azur+bílá)
Toboga di Canova (modrá)
Mad. d. Guardia (oranžová)
Isallo Extasi (žlutá)
Sentiero H + Montesordo (zelená)
a Nato Base/Feglino (červená)

 

finale_tracks

Krojc&Dudi

Kreuzberg.lt je zde od roku 2001, původně jako seznam tras, který jsme tou dobou jezdili na Gardě v domnění, že nic lepšího není a taky jako bikový průvodce okolím Litoměřic. Časem se krojcik proměnil v časosběrný blog, mapující bikové i nebikové aktivity a také přibyly popisy tras z oblasti Finale Ligure. Jak známo, během roku 2014 krojc takříkajíc zdechnul a to i mj. žalostným přístupem provozovatele hostingu, který jinak o svých službách mluví pouze v superlativech.
Nevertheless, hledět se má kupředu, nikoliv nazpět. Nostalgické sekce Gardy a Finale snad i v době GPS někomu k něčemu budou, proto tu zůstavají v nezmeněné podobě z let 2000-2003, resp. 2009-2010 a k nim budou postupně přibývat další, který jsme mezitim navštívili. Snad poslouží jako původní Kreuzberg. Happy trails!!