DH stezka podél kaple Mad. d. Guardia je další klasickou ukázkou umění místních stavitelů/údržbářů trailů. Nicméně tento popis tu má své místo i z toho prostého důvodu, že je to návod, jak se dostat na křižovatku Melogno (cílovka shuttlu a výchozí bod mj.Toboga di Canova) terénem po svých.
Start klasika Finalborgo, přes Calice do Rialta a zde hledat prudkou odbočku doprava na Via Melogno, což je vlastně první významná pravá po 3 km za výjezdem z Calice. Tahle cesta se táhne nahoru obcí coby asfalt a až za posledními domy se mění v šotrvég, což bude povrch na kterém strávíte dalších 8km do dálky a něco přes 600 do výšky. Jakmile se člověk z Via Melogno vyloupne nahoře na asfaltu SP23 doporučuje se hned býky opřít o zabradlí a zaskočit na jedničku do Ristorante Din a případně si u paní Filomeny zamluvit stůl na večer neb tenhle podnik v horách, ačkoli zvenku vypadá všelijak, předchází vynikající pověst. S pěnivym na stole pak lze porozjímat, proč asi na stěnách knajpy vísí tolik povědomých tváří – jak ze světa MTB nebo rally (btw. Robert Kubica proležel začátek sezóny 011 ve špitálu hned kousek dole u moře ze zdánlivě stejně záhadných důvodů). Po týhle povinný proceduře nezbývá než vskočit zpátky na šemíky a naburácet přímo od knajpy na polňačku k protějšímu stavení v protisvahu směr zpět Finale. Na tý se držet na prvnim Y vlevo a zkusit, kdo vyjede výš po rozbitym šotru na jehož vrcholu pro tento den končí stoupání. Odtud je to až do Calice jen dolu a to až na jeden úsek (při kterém se ale tolik neztratí výška) víceméně po singlech. Objíždí se vlastně hlavní hřeben zprava a trail ho obtáčí doleva, viz obrázek. Asi tak kilák se jede po širokym lesnim šotru z kterýho jsou občas vidět singlový odbočky doprava s vyjetejma stopama od bajků. My se držíme na šotru a podle gypsiny najíždíme zpátky na trail o něco později, těsně před kaplí pak v lese mijíme dopravní značku „Pozor, jiné nebezpečí!“, za kterouž jsme se nečekaně voctli v krátkym korýtku s šokujícím sklonem, po jehož absolvování jsme si do památníčků poznamenali fajfku za zdolání nejprudšího úseku v našich dosavadních kariérách. Umim si ale představit, že to někdo pojme jako drop a rovnou to skočí, v každym případě lze zmíněné místo v pohodě objet. Krátká pauza a hned po ní nástup do závěru. Parádní opět úsek, vylupujeme se dole v Calice, jedno v baru a zpět do Finalborga.
Pozn. Tenhle trail má i na Finale hodně kamenitej charakter a některý partie jsou dost skloněný, ale kupodivu se to dá jet i když to neni úplně suchý. V horách bývá často mlha, ale do tohodle se klidně můžete pustit i za ne zcela ideálních podmínek.
