Monte Altissimo

2079 m / 09.05.2002

 

V 7,30 vyrážíme z Torbole na nejvyšší kopec, který se dá v okolí Gardy sjet. Po hlavní silnici podél Gardy do města Malcesine, odkud jsme se nechali vytáhnout lanovkou (14 EUR s bikem) na Monte Baldo (1752 m n. m.). Tam jsme se nezapomněli potěšit neskutečným pohledem na Tremalzo se zasněženejma vrcholama nedalekejch třítisícovek v pozadí. Po chvilce vyhlížení a přípravy na celkem hustej šoterovej sjezdík jsme vyburáceli po cestě dolů přes Malga Zocchi di Sopra (1630 m n.m.) směrem na Bocca Navene. Na tříkilometrovym sjezdu s převýšením –327 m se rychlost nabírá velice snadno a tak je dobrý si dát bacha, hlavně v zatáčkách, na driftik předního kola (pozn.: bejvávalo – teď je to celý vyasfaltovaný kvůli rekonstrukci lanovky).

 

Dole na silnici, na kterou jsme narazili (1430 m n. m.), je nutné odbočit doleva a pokračovat po asfaltu nahoru do sedla s chalupou Graziani (1620 m n. m.) tak, jak je popsáno v trase Monte Baldo. Od Rif. Graziani jsme už podle ukazatelů začali stoupat po šotolinový cestě č. 633 na Monte Altissimo. Stoupání nám občas ztěžovali hodně rozmlácený úseky a tak jsme i párkrát kráčeli vedle kola. Těžké však není, pokud se zrovna teplota nevyšplhá někam ke 30°C a slunce to nepere právě do jížního svahu Altissima, kde zrovna stoupáte. Zhruba po 80 minutách jsme se dostali na vrchol k chatě Altissimo, kde maj výtečný točený pivko a štrůdlik, takže doporučujeme. Z Altissima je to už furt jenom z kopce, takže není třeba z vrcholu pospíchat, protože výhledy na všechny světové strany ze zákopů z 1. světové války stojí rozhodně za to. V každém případě se postupně psychicky připravujte na hardkore, který bude v úvodních metrech sjezdu ke Gardě následovat. Spustili jsme se tedy po cestě č. 601 dolů. Sjezdik proložený triálkem sice není dlouhý, ale pro freeridový labužníky je to fakt bonbónek. Na necelých dvou kilometrech spadneme zhruba o –300 m a dostaneme se k Malga Campiglio (1720 m n. m.). Na křižovatce cest 601 a 624 jsme odbočili vlevo a jeli stále po legendární šestsetjedničce. Cesta postupně přechází v silnici, a tak se zde můžete rozhodnout, zda pokračovat po asfaltu nebo terénem. Asfalt je sice rychlej, ale technicky nenáročnej, proto ti zásadovější dávají přednost další lahůdce, původní krkolomnější cestě protínající právě asfaltové serpentiny. Někteří z nás si to sfrkli skoro celý, ale z vlastní zkušenosti vím, že absolvovat zmíněnej sjezd úzkými, místy poměrně strmými kamenitými pěšinami je náročný natolik, že dát si občas úsek po asfaltu je příjemnej odfrk, můžete se totiž rozhodovat skoro v každý další serpentině. Tímto sjezdem s převýšením –700 m jsme se dostali do osady Malga Casina.

 

altiss_track
altiss_profile

 

Odtud již většina z nás pokračovala dolů po silnici. Po objetí kóty Doss Casina (978 m n. m.) míjíme odbočku vlevo na slavné Dosso Spirano a svištíme po silnici, kterou jsme právě v trase Dosso Spirano stoupali nahoru. Po pár minutách supr rychlý jízdy jsme dole. Podle popisu trasy Dosso Spirano pak není problém sjet opačným směrem do Torbole právě cestou vedoucí k Malga Zures. My jsme tentokrát zkusili jet až do města Nago a po celkem frekventované cyklostezce jsme se vrátili do Torbole. Taky to nebylo špatný. Závěrem lze konstatovat, že trasa Monte Altissimo není zas tak fyzicky náročná, nicméně je zapotřebí sem tam ovládat trochu více techniky při jízdě dolů. Díky velké nadmořské výšce v těsné blízkosti jezera patří rozhodně mezi ty nejzajímavější co se výhledů a tím pádem focení týče.

 

Mapa, plánování, GPX: gardamtb.com
YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=zGmNgIfBbZM

Krojc&Dudi

Kreuzberg.lt je zde od roku 2001, původně jako seznam tras, který jsme tou dobou jezdili na Gardě v domnění, že nic lepšího není a taky jako bikový průvodce okolím Litoměřic. Časem se krojcik proměnil v časosběrný blog, mapující bikové i nebikové aktivity a také přibyly popisy tras z oblasti Finale Ligure. Jak známo, během roku 2014 krojc takříkajíc zdechnul a to i mj. žalostným přístupem provozovatele hostingu, který jinak o svých službách mluví pouze v superlativech.
Nevertheless, hledět se má kupředu, nikoliv nazpět. Nostalgické sekce Gardy a Finale snad i v době GPS někomu k něčemu budou, proto tu zůstavají v nezmeněné podobě z let 2000-2003, resp. 2009-2010 a k nim budou postupně přibývat další, který jsme mezitim navštívili. Snad poslouží jako původní Kreuzberg. Happy trails!!