Monte Misone

1612 m / 09.09.2002

 

V 10,00 vyrážíme z kempu Maroadi na Lago di Tenno. Na křižovatce (590 m n. m.) u Lago di Tenno každej z nás vyvalil bulvy na majestátně trčící masiv Monte Misone přímo nad jezerem a v duchu si říkal „… no to snad néé, tam že vede cesta?!“ Přesně tak. Po chvilce kochání pohledem na vrchol dnešní trasy jsme odbočili vlevo a jeli stále po silnici nahoru směrem Ballino. Zhruba po 4 kilometrech stále mírnýho, ale přesto velice výživnýho stoupání jsme se dostali do městečka Ballino (755 m n. m.). Tam jsme se ani nezastavili a ještě v relativně slušným tempu buráceli k městečku Doss a Fiavé. Celkem pěknej zhruba 3 kilometrovej sjezdík po hlavní. Těsně před městečkem Doss doporučuji sledovat odbočky vpravo. Je nutný správně trefit jedinou sjízdnou cestu vedoucí k úpatí Monte Misone, který jsme měli po celou dobu jízdy od Lago di Tenno po pravé ruce. Neodbočujte na cestu č. 432, je nesjízdná. Asi 500 metrů před městem jsme u směrového ukazatele s nápisem Tamburello (vzpomínka na Ayrtona, dej mu pánbu věčnou slávu!) odbočili doprava na asfaltovou lesní cestu k hřišti, které jsme měli po leve ruce (656 m n. m.). Po pár minutách jízdy nám zde začala v serpentinách slušně naskakovat nadmořská výška a tak nebylo divu, že jsme se v téměř 30ti stupňovém horku začali rychle a silně zavzdušňovat. Je dobré logicky vykrucovat serpentiny neboť je zde riziko, že sjedete na slepou kolej.

Po několika peprných kilometrech se cesta mění v dost hustej šotr, kterej nám dal pěkně zabrat. Stoupání lesem, jak se zdálo, nemělo konce. Vyjeli jsme ale z lesa a dosáhli vymodlenýho finiše hlavního stoupání (1400 m n. m). Mnozí z nás tady ani nevěděli jak se jmenujou a čí jsou, možná, že si i vyčítali kolik toho vlastně vůbec během zimy a jara najeli, což chtě nechtě musim ilustrovat na historce, kterou jsem zde bohužel zažil na vlastní kůži. Trousili jsme se nahoru v celkem slušnejch odstupech, které napovídaly kdo si na tom jak stojí a tak první co dosáhli konce stoupání dostali dobrej nápad. Prostě natočit v jedinečné formě ty, co jim šotr spíš křupal pod nohama než pod pláštěma jejich biku. Nápad to byl výbornej, zvláště po tom, co ho jeden z nejmenovanejch kyselejch borců ocenil tím, že skoro plná flaška ionťáku letěla asi tak ze 3 metrů přímo do objektivu kameramana (mně), který díky své duchapřítomnosti přišel pouze o brejle na čele. Do chvíle než jsme zase sedli na biky se moc nemluvilo, snad jen kdosi zamumlal něco na téma White Sox… Tato příhoda mě přesvědčila, že pro toho, kdo svojeho šemíka osedlává během sezony pouze svátečně, nemá smysl aby se jel trápit z Čech do Itálie. Když jsme opět sedli na kola, pokračovali jsme od křižovatky vpravo. Mírné stoupání již po značené šotolince č. 433 nás dovedlo na pastviny Malga Fiáve s chatou Misone (1612 m n. m.). Překrásné výhledy do údolí a na okolní masivy nám postupně dávají zapomenout na nepříjemné stoupání. Bylo nám taky jasný, že už se nahoru jet nedá. Nejvyšší bod trasy byl za námi a tak jsme začali z pastvin po úzké pěšince sjíždět k osadě Malga di Tenno (1575 m n. m.). Po pár metrech jízdy po louce jsme vlítli do lesa, kde se dost často objevovaly kamenité, výbornou techniku vyžadující pasáže vedoucí k osadě. V každém případě lahůdka pro freeridové vyznavače s fulíkem.

misone_track
misone_profile

 

 

Z Malga di Tenno jsme opět vyšlápli pěšinku po louce nahoru, odbočili doprava do lesa na cestu č. 412, která obtáčí vrchol Monte Misone zprava. Následoval 2 kilometrovej mírnej sjezdík k bodu Sella di Castiol (1350 m n. m.) Během tohoto sjezdu si rozhodně nenechte ujít jedinečný pohled na Lago di Tenno, který se jeví jako zanedbatelná kaluž přímo pod vámi. Je ale vidět pouze z jednoho místa, které nesmíte minout, takže bacha! Ze Sella di Castiol cesta č. 412 prudce padá a mění se v poměrně dost těžký, místy trialový terén. Kamenitejma serpentinama jsme se během půldruhého kilometru dostali o téměř 400 m níže na křižovatku cest 412 a 410 Sella di Calino (966 m n. m.). Po krátkém vydechnutí a protažení našich končetin (hlavně rukou, který byly dlouho přilepený na brzdovejch pákách) jsme pokračovali vpravo dolů po široké šotolině č. 410 (bacha na auta) do Caivoly (642 m n. m.) a Ville Monte (556 m n. m.). Odtud jsme už sjížděli, jak se dalo, do Torbole (viz trasa Lago di Tenno).

 

Trasa Monte Misone patří rozhodně mezi fyzicky, psychicky i technicky velmi náročný. Další věcí je, že je už značně poznamenána náporem bikerů a zejména v některých sjezdech je skála tak rozbitá, že to vypadá, jako by tam každých 5 metrů někdo vysypal multikáru štěrku. Je evidentní, že zlepšovat se to určitě nebude, takže: čim dřív, tim lépe.

 

Mapa, GPX: everytrail.com

Krojc&Dudi

Kreuzberg.lt je zde od roku 2001, původně jako seznam tras, který jsme tou dobou jezdili na Gardě v domnění, že nic lepšího není a taky jako bikový průvodce okolím Litoměřic. Časem se krojcik proměnil v časosběrný blog, mapující bikové i nebikové aktivity a také přibyly popisy tras z oblasti Finale Ligure. Jak známo, během roku 2014 krojc takříkajíc zdechnul a to i mj. žalostným přístupem provozovatele hostingu, který jinak o svých službách mluví pouze v superlativech.
Nevertheless, hledět se má kupředu, nikoliv nazpět. Nostalgické sekce Gardy a Finale snad i v době GPS někomu k něčemu budou, proto tu zůstavají v nezmeněné podobě z let 2000-2003, resp. 2009-2010 a k nim budou postupně přibývat další, který jsme mezitim navštívili. Snad poslouží jako původní Kreuzberg. Happy trails!!