Passo Guil

1209 m / 09.09.2002

 

Tato trasa se bez emocí zařadila mezi to nejnáročnější, co jsme kdy na Gardě sjeli. Impulsem nám jednak byla znovu zprovozněná Via Ponale, a dále tenká červená linie s číslem 421 elegantně spojující vesnici Pre přes údolí San Antonio s výškovým cílem naší trasy, sedlem Passo Guil. Z Rivy jsme se tedy s elánem pustili do legendární cesty zpřístupňující jezero Ledro bikerům. A ačkoli lehce zavzdušněni, přece jen jsme se nakonec vyloupli za tunelem na hlavní na Ledro, abychom z ní hned za Biacesou v serpentině odbočili doleva na Pre (501 mnm). Tady jsme si v konzumu udělali krátkou pauzu, než jsme odbočili z hlavní ulice doleva mezi domy na lávku přes potok Ponale na začátek cesty 421. Zde je možno poprvé doplnit vodu. Hned první metry stoupání nám jasně naznačily, zač toho bude dnes loket. Chvílemi hrubě dlážděná, chvílemi betonová, ale hlavně nechutně strmá cesta nám dává pěkně zabrat, a alespoň v mém případě to netrvalo zas tak moc dlouho a kráčel jsem vedle biku. Nicméně nadmořskou výšku i tak chtěnechtě nabíráme docela slušně, a některé další úseky se chválabohu dají i jet. To platí zejména v případě pastvin Leano (888 mnm), kam jsme se po hodině vydrápali a opět z pramene doplnili vodu. V protisměru se začínají objevovat první němčíci, kteří zjevně nechápou naše počínání. Za Leanem vjíždíme opět do lesa a i když i zde cesta vede téměř napříč vrstevnicemi, zatínáme zuby a škrábem se k třetímu napajedlu na louky k Malga Vil (1108 mnm), kde opět doplňujeme vodu a řešíme o ostré šutry prořízlý plášť , takže bacha na to, kudy si to serete nahoru.

 

Nicméně Passo Guil už máme na dosah a nakonec po necelých 2 h strávených na 421 dosahujeme výškový finiš (1209 mnm). Hardkore. Zde nechápavě zíráme na provoz jak ze směru Tremalza, tak z Malga Palaer. Tolik bikerů jsme zde ještě neviděli. Za silného provozu v prosměru i protisměru tedy po vydechnutí odbočujeme doleva a kličkujeme k Passo Rocchetta (1159 mnm), a dál na křižovatku cest, kde jsme navzdory doporučení z jiné trasy na tomto webu popisované (ani Zdenda Bartoš doleva nedoporučuje), odbočili doleva na plnotučnou 422, a nikoliv s ostatními na 422bis směr Malga Palaer. Sjíždíme první singlový úsek, napojujeme se na šotrvég (960 mnm, pozor ten končí jako slepý), z kterého odbočujeme vpravo na druhou část, podle šipky 422 Pregasina.

 

guil_track

 

 

Zde se situace pomalu začala obracet a 130 vepředu i vzadu bylo opět výhodou. Nikde nikdo, a my máme celou 422ojku a zhruba mínus 400 výškových pro sebe. Tato singltrailová lahůdka je bezesporu výzvou, a až na jeden, zhruba 10timetrový hustější úsek, který jsme pokorně sestoupili po kufrech, jsme se s ní, nechci říct s prstem v nose, ale vyrovnali. Zde se naplno projeví výhody vyšších zdvihů a kotoučů, i když i zde si dovedu představit kofry na HT. Z křižovatky Tof (560 mnm) dojíždíme po volných kamenech do Pregasiny (532 mnm), kde nám pár kousků dodalo síly na závěr po Via Ponale do Rivy. Ta je směrem dolu až překvapivě pohodová a rychlá, hoši si s tím opravdu vyhráli a po dojezdu do Rivy jsme se cítili jak po sešupu tobogánem.

 

Závěr: Výmrsk na Passo Guil a návrat po 422 je vhodný zejména pro netrpělivé, kterým nevadí nahoru občas kráčet vedle kola, aby na druhé straně zhodnotili větší čí menší přebytky zdvihu na svých miláčcích, nebo pro kofry, pro které jsou procenta stoupání vs. délka pouhým zářezem do pažby a v klidu si i třeba na HT poradí se sklonem dolu. Kdo se ale chce v klidu projet, měl by si přivstat a jet spíš tudy.

 

Mapa, GPX: everytrail.com

Krojc&Dudi

Kreuzberg.lt je zde od roku 2001, původně jako seznam tras, který jsme tou dobou jezdili na Gardě v domnění, že nic lepšího není a taky jako bikový průvodce okolím Litoměřic. Časem se krojcik proměnil v časosběrný blog, mapující bikové i nebikové aktivity a také přibyly popisy tras z oblasti Finale Ligure. Jak známo, během roku 2014 krojc takříkajíc zdechnul a to i mj. žalostným přístupem provozovatele hostingu, který jinak o svých službách mluví pouze v superlativech.
Nevertheless, hledět se má kupředu, nikoliv nazpět. Nostalgické sekce Gardy a Finale snad i v době GPS někomu k něčemu budou, proto tu zůstavají v nezmeněné podobě z let 2000-2003, resp. 2009-2010 a k nim budou postupně přibývat další, který jsme mezitim navštívili. Snad poslouží jako původní Kreuzberg. Happy trails!!