Pasubio

09.09.2008

 

Strada degli Eroi a Rif. Generale Achille Papa · 1934 m

 

Z Torbole vyrážíme autem do Rovereta. Tady je nutné se chytit směrových ukazatelů Vicenza nebo Vallarsa a vyjet do sedla Passo Pian delle Fugazze (1162 m n. m.). Zde z parkoviště (dalo by se určitě vyrazit i z nejnižšího bodu trasy, od Ponte Verde – viz profil, je tam taky parkoviště) pokračujeme už na kolech přes sedlo na druhou stranu dolů a po několika metrech odbočujem vlevo na šoter E5 – Strada degli Eroi. Stoupáme po exkluzivní šotolince a s přibývající výškou se nám postupně otevírají stále nové a nové parádní výhledy do údolí, završené po zhruba 9 kilometrech vyhlídkou u prvního z tunelů neboli u Galleria Gen. D’Havet (1797 m n. m.). Po krátkém odpočinku se posledním pohledem loučíme s údolím Vallarsa s množstvím serpentin, které jsme právě projeli. Bajky přehazujeme přes železnou závoru a projíždíme zhruba 80 m dlouhým tunelem. Pokračujeme po krapet drsnějším šoteru, lemovaném pamětními tabulkami, stále nahoru k chatě generála A. Papa, která je už dobře vidět. Pozvolna přituhuje a adrenalinek stoupá. Cesta vede úbočím masivu a je široká asi 2 metry, ale při pohledu na pravou stranu do údolí se slabším povahám může udělat špatně. Místy kolmá stěna dolů, kterou od cesty oddělují nepravidelně patníky je opravdu lahůdková a v samém závěru je cesta vystřílená ve skalním masivu, kde se zdá být propast pod námi nejhlubší. Následuje poslední tunel, poslední dvě serpentiny a jsme u chaty Rif. Gen. A. Papa (1934 m n. m.). Usedáme s pivkem na lavičku před chatou, házíme na sebe suchá trika a díky supr počasí se kocháme výhledem do údolí Val Canale a vůbec hodně daleko do okolní krajiny. Za chatou majestátně trčí hora Palon (2232 m n. m.), pod kterou je možné taky ještě vyjet, ale… Nic se nemá přehánět, že, a my jsme toho měli taky už celkem dost. Severovýchodně od chaty je vidět díra ve skále což je začátek 6 km dlouhé cesty s převýšením cca –800 m čili Strada delle 52 gallerie neboli „Cesta 52 tunelů“. Rozhodně stojí za to se do tunelů podívat, ale záhy zjistíte, že PROJET je na kole je celkem nemožná věc. Nicméně podle Zdeňka Bartoše se tohle dobrodružství s dobrým osvětlením a čelovkou dá zkousnout, ale je to zhruba tak ze 60% těžká nosička, nemluvě o tom, co vám udělá s kufry vašich bot nabroušená kamenitá podlaha. Od chaty tedy pokračujeme pár metrů do sedýlka Porte del Pasubio a štelujeme se směrem doprava na nekonečně linoucí se cestu úbočím hřebene M. Forni Alti. Ještě pár fotek, utahujeme kybliky a startujeme. Téměř 9 kilometrový sjezd po značeném šoteru 370 (silně připomínající Tremalzo) nás posílá o 700 výškových metrů níže do sedla Bochetta Campiglia (1216 m n. m.). Uau! Stále je ale dobré mít na paměti, že se tu a tam vyloupne nějaký ten pěšák/skupinka, který vás může slušně rozhodit. Zde zároveň končí Cesta 52 tunelů. Od parkoviště už po asfaltce (tady fakt bacha, rozfajrovaný po předchozím zážitku budete možná v některých místech trochu delší na brzdy) sjíždíme o zhruba dalších 150 metrů níže k hospodě Colle Xomo (1058 m n. m.), zatáčíme prudce doprava a pokračujeme jižně dolů po č. 344 k hlavní silnici k mostu Ponte Verde (901 m n. m.). Dáváme se vpravo přes most nahoru a zakusujeme se do posledních, celkem hustých 3,2 kilometrů s převýšením 261 m zpět do sedla Pian delle Fugazze, kde celkem bezpečně stálo naše auto. Rozhodnutím zkusit Pasubio stoprocentně nic nezkazíte i pokud jste ubytováni poblíž Gardy. Z Rivy či Torbole je to sice trochu z ruky (cca 40 km autem), ale tato trasa, která je zároveň součástí vyhlášené Fortezze Bike Tour, nabízí po všech stránkách jen to nejlepší, co echtovní biker vyžaduje. Nekonečné výhledy do několika údolí při výjezdech i sjezdech a supr šotolinky nahoru i dolu budou zejména skalním příznivcům Tremalza dlouho vrtat v hlavě a vnucovat otázku, zdali právě neabsolvovali něco jedinečnějšího. Zkrátka dle našeho názoru je to nejlepší XC kousek, který vám popisujeme a ten kdo nám věří, ať to zkusí. Nebude litovat!

 

Mapa, GPX: bikemap.net

Krojc&Dudi

Kreuzberg.lt je zde od roku 2001, původně jako seznam tras, který jsme tou dobou jezdili na Gardě v domnění, že nic lepšího není a taky jako bikový průvodce okolím Litoměřic. Časem se krojcik proměnil v časosběrný blog, mapující bikové i nebikové aktivity a také přibyly popisy tras z oblasti Finale Ligure. Jak známo, během roku 2014 krojc takříkajíc zdechnul a to i mj. žalostným přístupem provozovatele hostingu, který jinak o svých službách mluví pouze v superlativech.
Nevertheless, hledět se má kupředu, nikoliv nazpět. Nostalgické sekce Gardy a Finale snad i v době GPS někomu k něčemu budou, proto tu zůstavají v nezmeněné podobě z let 2000-2003, resp. 2009-2010 a k nim budou postupně přibývat další, který jsme mezitim navštívili. Snad poslouží jako původní Kreuzberg. Happy trails!!