Rif. Nino Pernici

1600 m / 09.09.2002

 

Po zkušenostech z projížděním tunelu do Valle di Ledro, dlouhého víc jak 4 km, (btw. tuto nechutnou variantu jsme díky v té době neprůjezdné cestě Ponale absolvovali 2×..:(, jsme se nechali odvézt autem z Torbole na Lago di Ledro (655 m n.m.). Jak známo, nyní už je vše OK, a na biku se v klidu dostanete na Ledro z Rivy právě po Via Ponale. Onehdy jsme tedy startovali z parkoviště u Lago di Ledro a buráceli po hlavní silnici okolo jezera, směr Bezzeca. Na křižovatce před obcí odbočujeme vpravo nahoru do vsi Locca. Tou pouze projíždíme a pokračujeme přes Enguiso (760 m n.m.) do Lenzuma. Před vjetím do této vsi je dobré odbočit na první křižovatce vpravo (když náhodou odbočku minete, nic se nestane, zahnete později) a pokračovat až ke kapličce u který je už starej, vopráskanej, ale ještě dobře čitelnej (teda aspoň v létě 2002) ukazatel se šipkou doprava a nápisem Riffugio Nino Pernici.

 

Pouštíme se tedy podle šipky po lesní asfaltce č. 403 nahoru údolím Val del Vai. Tady se to začíná poměrně strmit a my dost hustě nabíráme nadmořskou výšku, takže doporučuju před stoupáním trošku rozhejbat párky a šetřit s plynem. Zhruba po 6 kilometrech přijíždíme ke stavení a pastvinám Malga Trat (cestou lze z pramenu po levé straně doplnit vodu), odkud pokračujeme po šotolině ke kravínu. Projíždíme okolo něj, máme ho po pravé ruce a lesní cestou jedeme doleva. Určitě nejezděte od kravína podle šipky č. 403 vpravo nahoru. Sice vám to ukazuje cestu na Nino Pernici, ale turistickou => nesjízdnou. Míjíme vilu u kravína (tu máme zase nalevo) a po krátkém stoupání se u šipky s cyklistou stáčíme o zhruba 180° opět do směru N. P. Tato cesta nás dovede až na samotný vrchol hlavního stoupání na poměrně velkou křížovatku cest, neboli do sedla Bocca di Trat (1581 m n. m.).

 

Odtud jsou parádní výhledy na skalní masiv Mazza di Pichea (1879 m n. m.) a do údolí, kde je v dálce vidět Riva. Po krátkém odpočinku se pouštíme doprava nahoru po šotolině, která nás po 400 metrech dovede až k chatě Nino Pernici (1600 m n.m), nejvyššímu bodu trasy. Z chaty opět supr výhledy (mj. Monte Misone) a my si, s celkem slušným pivkem, vychutnáváme pocity a odpočíváme před sjezdem do Rivy. To co následovalo, předčilo veškerý naše očekávání. Vracíme se tedy zpět do sedla Bocca di Trat a pokračujeme vpravo dolů kamenitou cestou č. 402 k rozbořené salaši Dosso Fiori (1350 m n.m.). Začátek sjezdu je krapet skloněnej a technicky náročnější, ale ostřílenějším kofrům by neměl dělat nejmenší problémky ani na pevných rámech (pozn 1: podle informací od BB z května 2006 navíc prošel tento úsek generálním úklidem, takže je ještě lépe sjízdnější, pozn. 2: byli jsme tam obhlídnout situaci osobně opět v roce 2008, BB má pravdu, ale nutno říct, že to ztratilo původní půvab, dolu to totiž bez většího úsílí sjela i partička na štyrkolkách).

pernici_track

 

Míjíme Dosso Fiori a řítíme se stále dolů po klikatici č. 402 s napadaným listím a kamením až k osadě Malga Pranzo (1050 m n.m.). Zážitek. Tento úsek je opravdovou lahůdkou pro všechny bez rozdílu technických i fyzických dispozic – brzdy to ale chce mít v cajku. Závěr tohoto úseku obstarává rychlý šoter přes louky končící parkovištěm u rozcestí na Malga Grassi. Odtud lze do Campi (688 m n. m.) dojet asfaltem, pokud ovšem chcete okusit něco z původního charakteru sjezdu z Pernici, hledejte cca 200 m pod parkovištěm nenápadnou, pouze červenobílým pruhem označenou odbočku doprava do lesa – nebudete litovat! Vyloupneme se opět na zmíněném asfaltu, ale to už jsme skoro v Campi, načež na křižovatce odbočujeme prudce zpátky doprava a stále po 402 podle ukazatele pokračujeme směr Riva. Hned za Campi vjíždíme do lesa, kde se cesta mění zpět v šotolinu, což je další supr úsek. Po ujetí zhruba 2,5 kilometrů se na rozdvojce dáváme VPRAVO směrem ke dřevěnému zábradlí, které je 100m vzdálené a dobře viditelné. Bude vás to lákat doleva dolů, ale tam NEJEZDĚTE v žádném případě, cesta končí u vodní elektrárničky a vracečka je dost krutá! Parádním sjezdíkem se tedy dostáváme těsně nad Rivu (opět výhledy na Gardu, odtud se dá ještě pokračovat k pevnosti Bastione – další výhledy na Rivu a jezero) odkud už po celkem dost příkré betonové cestě sjíždíme do samotného finále. Projíždíme Rivou (66 m n.m.) a po cyklostezce se vracíme zpět do Torbole.

Tato trasa patří v oblasti severní Gardy k vyhlášeným a její skalp neměl chybět žádnému echt bikerovi. Co se fyzičky týče, je bez větších obtíží, a až na pár technicky vypadajících metrů sjezdu je jetelná celá. Tuhle libovku si tedy rozhodně může zařadit do programu každý.

 

Mapa, GPX: everytrail.com

Krojc&Dudi

Kreuzberg.lt je zde od roku 2001, původně jako seznam tras, který jsme tou dobou jezdili na Gardě v domnění, že nic lepšího není a taky jako bikový průvodce okolím Litoměřic. Časem se krojcik proměnil v časosběrný blog, mapující bikové i nebikové aktivity a také přibyly popisy tras z oblasti Finale Ligure. Jak známo, během roku 2014 krojc takříkajíc zdechnul a to i mj. žalostným přístupem provozovatele hostingu, který jinak o svých službách mluví pouze v superlativech.
Nevertheless, hledět se má kupředu, nikoliv nazpět. Nostalgické sekce Gardy a Finale snad i v době GPS někomu k něčemu budou, proto tu zůstavají v nezmeněné podobě z let 2000-2003, resp. 2009-2010 a k nim budou postupně přibývat další, který jsme mezitim navštívili. Snad poslouží jako původní Kreuzberg. Happy trails!!